Jaromír Nohavica: Snažím se nefňukat a dělat své - skládat a zpívat písně

Vážený pane Nohavico, jste jedním z nejpopulárnějších umělců v naší zemi, a někteří dokonce tvrdí, že jste největším českým básníkem současnosti. Jak vnímáte svoje postavení jako umělce a básníka v rámci naší české kultury?

Najít své indiánské jméno, to je štěstí. Já ho našel. Zní: Ten, kdo skládá a zpívá písně. Vím, že to není moc, ale není to ani málo.

Na předávání cen Mosty jste zazpíval řadu svých známých písní, a to bez nároku na honorář. Vystupujete takto často, nebo jen v mimořádných případech?

Bulat Okudžava, ruský písničkár a můj vzor, kdysi řekl, že je úžasné dělat práci, která tě baví a ještě ti za ni zaplatí. Mně se to podařilo. Proto mohu hrát a zpívat i zadarmo. A občas to dělávám. Výjimečně. Vnímám to jako dárek. A ten má být vzácný.

Dnešní doba je velmi specifická tím, že se střetávají velmi protichůdné názory na řadu společenských i politických událostí. Dokonce je často slyšet názor, že náš vývoj po listopadu 89 není dobrý. Často se uvádí, že společnost je rozdělena. Jak vnímáte dnešní dobu a náš polistopadový vývoj?

Žiju v krásné zemi, za krásných časů. Občas potkám zlé lidi, občas mne zastihne zlá událost. Ale tak to bylo vždy. Kazatel říká: Nic nového pod sluncem. Já vždy s úctou vzpomenu ty, kteří zažili opravdová trápení, a snažím se nefňukat. A dělat své. Skládat a zpívat písně.

Víme, že jste v minulosti hodně vystupoval s panem Karlem Plíhalem, pokračuje ještě vaše spolupráce?

Nějak jsme se už dlouho nepotkali, ale plujeme pořád na jedné řece, takže určitě ještě někde na břehu rozložíme společný oheň.

Na konci 80. let jste se několikrát zúčastnil festivalu zdravotně postižených folkových zpěváků Vivat Vita v Olomouci. Řada lidí dodnes vzpomíná na úžasné společné zpívání až do rána ve studentské ubytovně. Vzpomenete si ještě na tuto dobu a na setkávání s lidmi se zdravotním postižením? Máte dnes nějaké kontakty s lidmi se zdravotním postižením a jak vnímáte jejich dnešní postavení?

Děkuji za krásnou připomínku. Byla to nádhera. Nesu si to s sebou. A co se týče kontaktů s lidmi se zdravotním postižením… Co to je za otázku? Žiju každodenní život a mnohokrát se na ulicích, v shoppingách, ve městě spolu vidíme, potkáváme, usmíváme se na sebe a dodáváme si síly. Já jim, oni mně.

Víme, že jste velmi vytíženým zpěvákem, co vás v nejbližší době čeká a na co se vy osobně nejvíc těšíte?

Co mne čeká a na co se těším? Ptáte se po tom roce a půl zavřených sálů? Jedním slovem: KONCERTY!