LOTERIE VE SVĚTĚ POMÁHAJÍ NEZISKOVÉMU SEKTORU, CHCEME TOTÉŽ U NÁS

Neziskové organizace, které pomáhají lidem se zdravotním postižením a seniorům, jsou v poslední době ve velmi složité situaci. Veřejné rozpočty jim neustále snižují podporu a privátní sektor v současné krizové situaci nemá prostředky na podporu humanitárních a charitativních projektů, protože často řeší vlastní přežití.

Předseda NRZP ČR pan Mgr. Václav Krása pamatuje doby, kdy výnosy z loterií byly významným zdrojem financování aktivit spolků zaměřených na pomoc lidem se zdravotním postižením a seniorům.

Zeptali jsme se ho, jak vidí současnou situaci v neziskovém sektoru.

Jak moc po pandemii koronaviru dopadá na neziskové organizace a charity, které mají pomáhat osobám se zdravotním postižením, válka na Ukrajině?

Pandemie výrazně ovlivnila možnosti podnikatelských subjektů podporovat neziskové organizace a charity, které jsou orientovány na problematiku zdravotního postižení. Válka na Ukrajině se již na sponzoringu projevuje, protože se zdražují vstupy do výroby, vysoká inflace způsobuje ekonomický pokles, a to se nutně projeví i v ochotě privátního sektoru v podpoře neziskových organizací.

V čem je největší současný problém?

Těch problémů kolem podpory neziskových organizací je mnoho a asi není čas je důkladně probrat. Takže jen heslovitě. V současnosti lidé věnovali velké částky na podporu Ukrajiny. To se projevuje tím, že tito lidé již nemohou věnovat tolik prostředků na další podporu dalších neziskových subjektů. Prostě si řeknou „máme splněno“. Pokud jde o ekonomické subjekty, lze očekávat výrazný ekonomický propad mnoha podnikatelů, kteří byli nějakým způsobem navázáni na východní Evropu. Razantní růst inflace způsobí špatnou ekonomiku všech společností, ale i chudnutí obyvatel. To všechno se projeví v neochotě sponzorovat neziskové organizace.

Existují obavy, že většina prostředků nyní půjde na pomoc ukrajinským uprchlíkům v České republice?

Nemám obavu z toho, že by většina prostředků šla na pomoc ukrajinským uprchlíkům, ale určitě značná část těchto prostředků bude věnována tomuto účelu. Lidé z Ukrajiny potřebují pomoc, která by měla být cílená a neměla by být větší než podpora občanů České republiky. Zdůrazňuji, že v ČR máme také tisíce lidí, kteří z důvodu zdravotního stavu, nemoci, stáří a podobně jsou v ekonomické nouzi a potřebují pomoct. Moc se obávám toho, že současná média obrací pozornost pouze jedním směrem. Pořád by měli mít prioritu čeští lidé a naše problémy.

Existuje nějaký mechanismus, jak „vymoci“ od státu a dalších organizací finanční prostředky, které jsou nutné k zajištění adekvátní péče?

Podpora k zajištění nezbytné péče, například pro osoby se zdravotním postižením, seniory, děti se zdravotním postižením, vyplývá ze zákonů, například zákona o sociálních službách, zákona o dávkách pro osoby se zdravotním postižením, zákona o hmotné nouzi a zákona o státní sociální podpoře, případně zákona o důchodovém pojištění. Záleží vždy na schváleném rozpočtu, kolik prostředků vláda a poslanci stanoví pro jednotlivé systémy pomoci. Pokud by došlo k výrazné krizi, tak samozřejmě vláda a Parlament mohou upravit státní rozpočet tak, aby byly zabezpečeny základní životní potřeby. Problém je právě v tom, že by byly zabezpečeny pouze základní životní potřeby, což je málo. Děti se zdravotním postižením by měly studovat tak jako ostatní, ale jejich studium je podstatně nákladnější. Obdobně je potřeba více prostředků na podpůrné projekty při podpoře zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V takovýchto případech se bez pomoci privátních subjektů a jejich podpory neobejdeme.

Mluví se dokonce o blízkosti kolapsu neziskového sektoru. Je situace skutečně tak vážná? Jak by se onen kolaps projevil?

Myslím si, že nejsme přímo v situaci kolapsu neziskového sektoru, ale v posledních dvou letech vím o několika neziskových organizacích, které skončily svoji činnost, protože neměly dostatek finančních prostředků. Asi nejznámějším příkladem je Mama Help. Nyní je v ekonomickém ohrožení například spolek Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí v ČR. Spolky zajišťují důležité služby, a to i lidem, kteří nejsou jejich členy. Bez těchto služeb by se řada lidí dostala do velkého ohrožení zdraví či dokonce i života. Neziskové organizace pracují zpravidla tam, kde stát nemá dostatečnou schopnost pomoci. Takže jejich úloha je těžko zastupitelná.

Kteří lidé, politici, jsou za to zodpovědní?

Myslím si, že zodpovědní jsme všichni. Politici by měli vnímat potřeby lidí se zdravotním postižením a seniorů a připravovat takové systémy, které jim účinně pomohou. Na nás ostatních je, abychom uměli politikům vysvětlit problémy, ukázat možnosti způsobu řešení a neziskové organizace by měly napomáhat uvádět přijatá rozhodnutí v život.

Kdo a čím by mohl pomoci?

Vše je o penězích. Neziskový sektor potřebuje peníze, aby mohl plnit důležitou úlohu poskytovat služby tam, kde by pro stát byly příliš drahé, nebo tam, kde stát selhává. Tudíž je potřeba hledat finanční prostředky tam, kde by mohly být, třeba u loterijních společností. Stát před lety zakázal těmto společnostem podporu neziskového sektoru a prostředky, které šly do spolků na podporu jejich činnosti, si vzal ve formě daní. Ale do neziskového sektoru je již nevrátil.

Který z politiků má toto ve své gesci či pravomoci a jak vám naslouchá?

Podporu neziskových organizací má v gesci řada resortů, a to podle činnosti, na kterou se jednotlivé spolky orientují. Takže ji mají v gesci MPSV ČR, MZ ČR, MMR ČR, ÚV ČR, MD ČR, MPO ČR a pravděpodobně ještě další. Na všech ministerstvech jsou již po několik let finanční prostředky ve stejné výši nebo se spíše snižují, přičemž ceny všeho se výrazně zvyšují. Tím není možný další rozvoj služeb, které poskytují neziskové organizace, ale situace je opačná. Pokud chtějí spolky zachovat rozsah a spektrum služeb, tak musí shánět peníze, kde můžou.

Od roku 2012 byla zákonem zrušena povinnost odvodu části výnosu z hazardních her na veřejně prospěšné účely. O kolik peněz přišel neziskový sektor po změně legislativy v roce 2011?

Nemám přesná čísla. Odhaduji, že změnou legislativy v roce 2011 přichází neziskový sektor minimálně o 4 až 5 miliard korun ročně, což jsou obrovské prostředky. V ČR se vytvořila atmosféra, že každá loterie je špatná. Je to určitý paradox, protože v Evropě je zcela běžné, že loterijní společnosti podporují neziskové organizace, mají s nimi dlouhodobou spolupráci, a dokonce existuje i směrnice EU, která upravuje poskytování prostředků z loterijních společností neziskovým organizacím. Například ve Španělsku je nezisková organizace ONCE, která je Národní organizací španělských nevidomých a provozuje vlastní loterii. Nikdo se nad tím ve Španělsku nepozastavuje. Díky tomu, že má ONCE dostatek vlastních prostředků, zaměstnává přes 136 000 lidí, z nichž 88,5% tvoří osoby se zdravotním postižením. O takových projektech si můžeme jenom nechat zdát.

Pane předsedo, jak pomoci neziskovému sektoru v České republice?

V současné době jsme v kontaktu s některými loterijními společnostmi a některými poslanci a budeme usilovat o změnu legislativy, která by znovu umožnila, aby loterijní společnosti mohly opět podporovat neziskové organizace.
Je to však těžký úkol, protože někteří politici a média vytvořili kolem loterijních společností falešný obraz. My rozumíme tomu, že loterijní byznys musí být regulován, na druhou stranu, nerozumíme tomu, proč výnosy z loterií má dostávat jenom stát. Rozumíme i obavě z podvodů v této oblasti, ale máme připraveno několik návrhů, které by prakticky znemožnily podvodné jednání. Připadá nám také divné pohlížet na loterijní společnosti jako na podvodné subjekty. Ve většině případů to tak není.