Senátorka Miluše Horská: Období pandemie je pro lidi s handicapem velmi náročné

Pandemie koronaviru přidělala velké starosti lidem se zdravotním postiženým a jejich rodinám. Po uzavření speciálních škol a většiny sociálních služeb zůstali na všechno sami, což pro ně bylo mimořádně obtížné. Nejen o tom jsme si povídali se senátorkou Miluší Horskou.

Vážená paní senátorko, po volbách v roce 2020 byl zřízen nový Výbor pro sociální politiku. Co Senát k ustavení tohoto výboru vedlo?

Vznik nového výboru velmi vítám, myslím, že i doba epidemie přinesla mnoho sociálních témat, které si zaslouží důstojnou platformu pro své řešení. Zároveň nám zůstává historicky mnoho témat neřešených, chceme debatami s odborníky i mezi jednotlivými komorami vnášet více praktických postřehů a také více tlačit na vznik chybějící legislativy. Vznik samostatného sociálního výboru tak byl na místě.

Jaké vidíte priority v činnosti výboru?

Sociální problematice se jako ředitelka speciální školy Svítání Pardubice věnuji již velmi dlouho. Vidím, že nestojí osamoceně, ale že je nutno ji vidět v kontextu spolupráce s dalšími rezorty – především s rezortem školství a zdravotnictví. Takže rozhodně bych ráda zlepšila mezirezortní spolupráci na mnohých tématech. Jedním z nich je například téma ucelené (koordinované) rehabilitace, na jehož komplexní řešení čekáme již velmi dlouho. I v době pandemie jsme zaznamenali, jak velmi chybí legislativní úprava dostupného bydlení, které jsem již v Senátu před lety zvedla a z náročné mezirezortní mnohakolové debaty vznikla zásadní koncepce, kterou bohužel MPSV tehdy nedokázalo proměnit v zákon.

Musím připomenout taky stále chybějící novelu zákona o sociálních službách, jež je sice aktuálně po prvním čtení v Poslanecké sněmovně, ale z terénu zaznívá mnoho výhrad, proto budeme zákon spolu s kolegy z výboru pečlivě sledovat. Stejně tak navazující problematika, hovoříme-li o potřebách lidí se zdravotním postižením, a tím jsou možnosti jejich zaměstnávání, problematika sociálního podnikání, které by mělo regionální charakter a motivovalo těžko zaměstnatelné lidi k práci.

Témat je opravdu řada, v čemž vidím i další potvrzení toho, jak je nový výbor potřebný. Velkým tématem je i zákon o sociálně právní ochraně dětí, který k nám v brzké době doputuje z Poslanecké sněmovny a od něhož si slibujeme významné úpravy v systému ústavní péče a zlepšení financování péče pěstounské.

Chtěla bych ještě akcentovat problematiku domácího násilí, která zůstává stále tak trochu pod pokličkou.

Jak jste již zmínila, jste dlouholetou ředitelkou Základní a praktické školy Svítání v Pardubicích. Co považujete z hlediska současné situace za nejdůležitější pro žáky vaší školy?

Loňský rok ukázal, jak velmi pandemie zamávala právě s osobami s handicapem a jejich rodinami. Ze dne na den byly uzavřeny speciální školy a většina sociálních služeb a jejich uživatelé tak zůstali na vše sami, což pro ně bylo mimořádně náročné. S vědomím toho, že tito lidé skutečně nemohou zůstat bez pomoci školských a sociálních zařízení uzavřeni ve svých domovech, jsem v loňském roce velmi usilovala o znovuotevření speciálních škol. Před rokem, v době, kdy se běžné školy svým žákům otevíraly, měly ty speciální zůstat zavřené. Spoluvytvářela jsem tlak na některé politiky a výsledkem tehdejší vytrvalé diskuze bylo i to, že i během tohoto školního roku byly speciální školy uzavřeny jen minimálně. Lidi s handicapem se nepatří před pandemií někam zavírat, naopak tito lidé jsou s nemocí i ohrožením zvyklí pracovat, a jít dokonce ostatním příkladem. To samé mohu prohlásit i o našich žácích. Máme důvěru rodin, téměř všichni žáci se v současnosti testují.

Jste dlouholetou senátorkou. Proměnila se během vašeho působení v horní komoře nějak její činnost?

Myslím, že Senát nadále zůstává místem kultivované diskuse nad nejrůznějšími tématy, přestože můžeme často stát na názorově rozdílných stranách. Nicméně jistou proměnu Senátu vnímám. V posledních letech v něm ubývají stavy, že Senát zmodrá nebo zoranžoví. Dostávají se sem osobnosti z regionu, úspěšní starostové nebo odborníci ve svých oborech, z neziskovek, často nestraníci, pouze sympatizanti s politickými stranami. Společně pak často témata z Poslanecké sněmovny dostávají smysluplnější a praktičtější ráz, tak abychom skutečně „dělali“ zákony pro lidi. Myslím, že naši snahu pak občas ocení i Poslanecká sněmovna, jako tomu bylo v poslední době například u zákona o potravinách.

Dlouhodobě spolupracujete s NRZP ČR. Jak vnímáte organizaci z hlediska jejího úsilí o zlepšení postavení osob se zdravotním postižením?

Národní radu vnímám jako dlouhodobý stabilní článek na poli péče o lidi se zdravotním postižením a nositele zásadních proměn legislativy a pohledu na jejich životy. Po roce 1989 se stala historická změna vnímání lidí se zdravotním postižením, kteří sami začali ovlivňovat své životy, žít sami za sebe a opouštěli zdi celoročních ústavů. Sama jsem v těchto letech zažila školení, kde jsem se potkala s budoucími nositeli Cen Olgy Havlové i Mosty. Nakonec i já jsem nositelkou jedné z cen. V okamžiku svého nástupu do čela sociálního výboru jsem oslovila nejrůznější organizace zabývající se sociální tematikou s žádostí o spolupráci, která je pro obě strany samozřejmá, a můžeme se i nadále vzájemně podporovat a proměňovat společnost k lepšímu. Mezi prvními jsem se sešla s regionální pobočkou Národní rady u nás v Pardubicích. Diskutovali jsme, kudy jít dál k podpoře pečujících, což je také moje dlouhodobé téma.

Nedávno jste se setkala s předsedou NRZP ČR Václavem Krásou. Shodli jste se na nějakých prioritních tématech, která byste chtěli společně řešit?

S předsedou NRZP ČR se známe dlouho, takže jsme při naší schůzce probrali mnohá témata, při kterých jsme se v minulosti opakovaně setkávali při nejrůznějších příležitostech. Namátkou například zákon o sociálních službách a potřebu jeho novelizace. Dalším palčivým a opět dlouholetým problémem je posuzování osob se zdravotním postižením posudkovými lékaři, které jak všichni víme, trvá často neúměrně dlouho. Shodli jsme se na tom, že celý systém vyžaduje zásadní transformaci, o jejíchž základních obrysech jsme diskutovali, tak aby ve výsledku došlo ke zrychlení celého řízení a zkvalitnění posuzování. Pan předseda Krása mě také informoval o specifické problematice přiznávání sociálních dávek pro naše občany se zdravotním postižením, kteří u nás aktuálně žijí, a přestože si platili zdravotní pojištění na Slovensku, odmítá jim slovenská strana vyplácet sociální dávky. Pan předseda Krása je pro mne muž s neuvěřitelnou vitalitou, který bude myslím pracovat bez ohledu na důchodový věk. Přeji mu pevné zdraví.

Vážená paní senátorko, co byste vzkázala čtenářům v této složité době?

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se po celou dobu pandemie starali o všechny, kteří potřebují naši péči. Věřím, že vše dobře dopadne a skutečně to společně zvládneme. A přeji nám všem, ať nás zdraví, dobrá nálada a humor neopouštějí. A také ať už si můžeme zajít společně na pivo (já jsem na víno).