Rozhovor s Felixem Slováčkem a Lucií Gelemovou

Paní Gelemová, jak vnímá malíř hudbu? Vidíte při poslechu hudby obrazy? Váží se určité skupiny barev ke konkrétnímu hudebnímu žánru?

Přiznám se, že jsem hudbu k životu dlouho nepotřebovala a cestu k ní jsem si našla až v dospělém věku, když jsem byla poprvé vdaná, protože mým prvním manželem byl hudebník violoncellista, kytarista a skladatel, takže chtě nechtě jsem tu hudbu měla doma každý den a potom jsem si k ní i našla cestu. Později samozřejmě také s mým již bývalým partnerem Felixem a hudba se stala součástí mého života. Co se týká vidění obrazů, popravdě nevidím obrazy. Já vnímám hudbu, tak jako všechno, velmi emocionálně, ale nemám vize, byť jsem malířka. Pokud mne hudba osloví, jsem schopna vytvořit krásný obraz, ale nevidím jej dopředu.

Pane Slováčku, jste nejen vynikající saxofonista, ale také hudební skladatel. Dokázal byste podle obrazu vytvořit skladbu? Stalo se vám někdy, že jste při pohledu na určitý obraz jasně slyšel, co se v ději obrazu odehrává?

Musím říci, že to, co řekl pan Burian, je asi pravda, protože přece jen muziku člověk slyší ušima, ale v podstatě tím, že hudba přichází do těla, tak se v něm odehrává všechno, co v životě zažil, prožil, ať je to radost nebo bolest, to všechno hudba v člověku vyvolává. A často se stává, že když se lidé přijdou rozloučit se svým milovaným člověkem, stojí jako solné sloupy, a až když začne hrát muzika, tak se rozpláčou a teprve pak jim to připoví tyto nálady. Takže je pravda, že muzika je jedno z nejúčinnějších umění, která na člověka působí.

Já jsem napsal několik, myslím si, zdařilých kompozic do filmů a tam si člověk pouští obrazy, které v něm vyvolávají nějakou náladu či emoci, a ta mu vyvolává buď technickou muziku nebo romantickou melodii, to se dá těžko vysvětlit. Ale to pak z člověka vychází a napíše na papír melodii, k tomu harmonii a určitě ta malba, kterou člověk vidí, na něj má takový vliv.

Umění je především o emocích. Paní Gelemová, domníváte se, že je možné předat emoce z návštěvy galerie i přes monitor počítače?

Co se týká obrazů, domnívám se, že je zásadní vidět je naživo. Já sama nedokáži prožívat krásu obrazu přes monitor. Jednoduše to není ono. Prožívání obrazu je spojené s místem, kde jej pozorujeme. Ať už je to galerie, muzeum či nějaká instituce, já si tato místa velmi užívám, protože například světová muzea a galerie mají překrásnou atmosféru a pro mne je to zážitek, který si chci užít.

Digitalizaci a tuto přetechnizovanou dobu všeobecně nemám ráda, nejsem jejím příznivcem. Ráda věci prožívám, osahám a digitální svět něco takového neumožňuje. Naopak mám pocit, že člověka od prožitku oddaluje.

Pane Slováčku, jak vy se díváte na digitalizaci, která v posledních dvou letech, kvůli covidové pandemii, nabrala ještě
zběsilejší tempo?

Samozřejmě nejen pro umělce, ale pro každého z nás je tato doba velice složitá, a přestože se nám vláda snažila jakkoli pomoci, přece jen styk s posluchači je ten základní faktor, který muzika chce, a proto to jeviště společně s hledištěm vytváří tu nádhernou atmosféru. Takže samozřejmě hrát na jevišti bez posluchačů je trošku komické, ale ta doba taková byla, ta to přinesla a jsem rád, že se aspoň pár měsíců v roce otevřou všechny možnosti dalšího vystupování. I když teď už to zase vypadá, že to přibrzdí. Mně třeba včera volali, že nám zavřeli vánoční koncert v Přerově, takto to bude asi postupně přicházet nebo odcházet, nevím. Prostě ta doba není hezká a bude dobře, až budeme zase všichni zdraví.

Jak se udržujete fit?

Lucie Gelemová:

Já nepotřebuji k životu sport, ovšem miluji přírodu, takže pro mne je zásadní trávit několik hodin týdně v lese procházkami, případně jízdou na kole, což je pro mne jakožto rodilou Jihočešku typické. Zároveň ráda dopřávám něco dobrého svému tělu, ať už je to dobré jídlo anebo potravinové doplňky. Jsem moc ráda, že jsem našla skvělé produkty Duolife. Každý den si dávám skleničku speciálních přípravků určených na ráno a na noc. Velmi ráda používám i pleťové přípravky z řady Duolife
Lazizal, které používám skutečně každý den. Když produktu věřím, tak si jeho použití užívám a myslím si, že i o to víc produkty dobře fungují.

Zároveň mám dobré zkušenosti s kolagenovou řadou na tělo, především se sprchovým gelem a tělovým peelingem. Mému tělu dělá Duolife dobře.

Felix Slováček

Fit se udržuji tak, že vzpomínám na svého prvního velkého kapelníka pana Vlacha, který mi řekl, že jediný sport, který pro muzikanta existuje, jsou šachy, protože jakékoli zranění je pro muzikanta velmi nebezpečné. Hned při prvním zájezdu s panem Vlachem mne zpěvák Milan Chladil ukecal, abych si s ním šel zahrát fotbal, a když jsme hráli, blbě jsem upadl na ruku a zlomil si člunkovou kost. Od té doby raději myslím na pana Vlacha a na to, co mi řekl se zdviženým prstem. Ale v každém případě už s Ladislavem Štaidlem jsme chodili hrát tenis a to mi zůstalo, protože to je taková příjemná společenská událost, mám tam kamarády, jezdím s nimi nejen na tenisová soustředění, ale i na hory. Naučil jsem se kvůli tomu i lyžovat. Ale jak můj tenis, který se dá hrát do sta let, tak i moje lyžování je takové, že sjedu všechno, ale pomalu.

Dřív jsem hrával i golf, ale protože jsem delší dobu nehrál, tak se bojím, že bych ten švih přenesl spíše na záda a svaly. Co se ale týká radosti, k tomu všemu si dám každé ráno a každý večer panáka Duolife. Mám černou láhev na noc a bílou láhev na den. Mezitím používám přípravek Duolife s kolagenem, protože mne strašně bolel palec, když jsem držel klarinet. Od té doby, co ten kolagen piju, mne palec nebolí! A samozřejmě používám i zelenou chlorelu. Nevím, jestli mi to pomáhá, ale myslím, že asi ano. Pak používám přípravky Duolife na čištění krve. Ještě bych si měl nejspíš objednat, vzhledem k věku i něco na pleť.