Příspěvek každého jednotlivce do společnosti je cenný a důležitý, říká velvyslankyně Slovinska Tanja Strniša

Mnoho Čechů zná Slovinsko především jako tranzitní zemi při cestě na letní dovolenou. Je to velká škoda, protože málokterá země může nabídnout takovou přírodní krásu a rozmanitost. Na jedné straně země je moře, na druhé straně jsou zase hory. Málokdo ví, že Slovinsko je po skandinávských zemích třetím nejlesnatějším státem Evropy. Nejen proto je nám velkou ctí, že nám poskytla unikátní rozhovor velvyslankyně Slovinska Tanja Strniša.

Vaše excelence, na úvod si vám dovolím položit poměrně obtížnou otázku. Jak byste krátce popsala Slovinsko našim čtenářům?

Náš mladý a prosperující stát oslavil letos 25. června třicetileté výročí, a tak bych jej popsala jako třicetiletou krásku, pyšnící se přírodním bohatstvím, mnoha talentovanými lidmi a skvělými počiny. Přestože jsou nás pouze dva miliony, jsme úspěšní a globálně uznávaní v mnoha oblastech. Jsem šťastná, že je Slovinsko oblíbenou destinací pro obchod i odpočinek mnoha Čechů a že můžeme sledovat neustále rostoucí provázanost a spolupráci našich zemí v mnoha oblastech.

Jak byste naopak popsala Českou republiku očima velvyslankyně. Je něco, co vás překvapilo?

Pro mne je výsadou zastupovat Slovinsko v přátelské zemi, se kterou máme tolik společného: několik staletí jsme žili ve stejné říši a již v průběhu této doby jsme navázali mnoho vazeb v kultuře, vědě a dalších oblastech. Slovinsko a Česko sdílí přátelskou a různorodou politickou, kulturní, ekonomickou spolupráci. Mezi občany obou zemí existuje mnoho vazeb a spojení a já je ráda dále podporuji. 

Jak vnímáte Česko vy osobně?

Osobně mám Česko ráda pro jeho pro silnou a rozmanitou kulturu, krásnou přírodu, hrdost a úctu, kterou si česká kultura vybudovala během své historie, také pro ochotu spolupracovat, laskavost a otevřenost.

Dokázala byste porovnat obě země z hlediska přístupu veřejnosti k lidem se zdravotním postižením? Je něco, co by se měla jedna země od druhé naučit?

Mým oborem je spíše Evropská unie, zemědělství a ekonomika, takže nedokážu odborně posoudit obě země, přesto jsem si všimla několika rozdílů. Například mne vždy překvapí, když řidič tramvaje vystoupí a pomůže lidem s omezením. To se u nás ve Slovinsku neděje. Všimla jsem si také, že televizní zprávy jsou často překládány do znakového jazyka. Ani to není ve Slovinsku běžné nebo jsem si toho alespoň nevšimla.

Na druhou stranu je evidentní, že tak jako Česká republika i Slovinsko se velmi snaží začlenit co možná nejvíce lidi se zdravotním postižením do běžného života. Před pár dny přijalo Slovinsko, jako první na světe, usnesení o začlenění znakového jazyka do Ústavy jako oficiálního jazyka a dále se zavázalo o rozvoj jazyka pro hluchoslepé.

Dále jsme se zavázali, že do roku 2025 budou všechny veřejné instituce přístupné. Existují také pravidla, která říkají, že všechny nové stavby a bytové domy musí být přístupné všem, tedy i lidem s postižením, seniorům a dětem. Máme také knihovny pouze pro nevidomé a mnoho dokumentů ve zjednodušeném jazyce.

Dáváte přednost spíše speciálním zařízením, anebo inkluzi?

Zásadní je pro nás inkluze. Pokud to jen trochu jde, navštěvují děti s určitým omezením normální školu, kde mají k dispozici asistenta. U dospělých se snažíme motivovat firmy k jejich zaměstnávání. Ze zákona musí každá firma, která má více než dvacet zaměstnanců, zaměstnat 2–6 % lidí se zdravotním postižením. Pokud má takových zaměstnanců více, získává firma úlevy na daních.

Samozřejmě že jsou skupiny lidí, u kterých není možné inkluzi aplikovat, takže zařízení pro tyto lidi pochopitelně máme. Přesto se snažíme, aby mohli tito lidé zůstat doma ve svém přirozeném prostředí. Před třemi lety byl schválen zákon, který říká, že pokud člověk potřebuje péči více než 30 hodin týdně, pak má nárok na pečující osobu, která získává od vlády plat ve výši minimální mzdy. Takovou pečující osobou může být někdo, koho na základě určitých pravidel do programu začlenila vláda, ale může to být také rodinný příslušník.

Máte vy osobně nějakou zkušenost s lidmi se zdravotním postižením?

Ano, mám přímou zkušenost z prostředí rodiny a také jsem byla součástí projektu „Můžeme“, který proběhl před šesti lety ve Slovinsku. Lidé se zdravotním postižením procházeli úřady a umožnili všem vyzkoušet si, jaké to je žít s nějakým omezením. Tato zkušenost se nám nesmazatelně zapsala do paměti. Myslím, že to byl skutečně skvělý projekt.

Ve Slovinsku je velkým tématem včelařství. Nyní vznikl projekt, díky kterému se mohou lidé se zdravotním postižením právě včelařství věnovat a který podporuje i NRZP ČR...

Ano, je pravda, že včelařstvím žije mnoho Slovinců. U nás můžete vidět úly všude, na venkově a čím dál častěji i ve městech. Mnoho studií dokázalo, že právě včely jsou indikátorem kvality životního prostředí. Po celém světě tak vzniká mnoho iniciativ na jejich ochranu a jednou z nejdůležitějších iniciativ bylo vyhlášení 20. května jako Světového dne včel. Tato iniciativa vzešla právě ze Slovinska a zanedlouho ji jednomyslně přijalo i Valné shromáždění OSN se souhlasem všech jeho členů.

Letos jsme oslavili tento den již počtvrté s cílem zdůraznit pozitivní úlohu, kterou mají včely nejen v přírodě, ale také ve vztahu k člověku. Sociální dimenzí tohoto projektu je zasvěcení lidí se zdravotním postižením do včelařství s podporou Slovinské asociace včelařů a také Apimondie (Světové včelařské asociace). Ve spolupráci se Slovinskou asociací paraplegiků byl vytvořen první úl uzpůsobený lidem na invalidním vozíku ve městě Murska Sobota. A protože slovinští a čeští včelaři spolu dlouhodobě spolupracují, rozhodli se předat své zkušenosti ze Slovinska svým českým kolegům.

Kdy bude tento projekt zahájen i v České republice?

Navázali jsme spolupráci s ParaCentrem Fenix v Brně, kde plánujeme vybudovat první úl přizpůsobený lidem se zdravotním postižením v srpnu tohoto roku. I proto jsem moc ráda, že je projekt podporován i Národní radou osob se zdravotním postižením ČR.

Paní velvyslankyně, vy sama jste velkým podporovatelem včelařství. Jak jste se s tímto oborem seznámila?

Podrobněji jsem se seznámila se včelařstvím, když jsem pracovala na Ministerstvu zemědělství v letech 2010 – 2019. Nebylo to však jen o včelařství jako ekonomické aktivitě, ale také o roli včel a opylovačů při výrobě potravin, zachování biodiverzity apod. Ministerstvo podporuje různé aktivity slovinského Sdružení včelařů, zejména odborné vzdělávání včelařů, vzdělávání školních dětí o včelách, zvyšování povědomí občanů o důležitosti včel a péči o ně.

Ale jednou z nejpopulárnějších společných aktivit Ministerstva zemědělství, lesnictví a potravin a slovinského Sdružení včelařů je organizace tzv. „Medové snídaně“ v listopadu ve všech mateřských a základních školách, která se skládá z místních potravinářských produktů, jako jsou med, chléb, máslo, jablko a mléko. Celý den je věnován poznávání ekologicky šetrného zemědělství, včelařství, místních potravin, životního prostředí a v poslední době se tento projekt rozrostl v celonárodní hnutí.

Existuje ve Slovinsku organizace podobná NRZP ČR?

Slovinská Národní rada organizací zdravotně postižených (NSIOS) by mohla být ekvivalentem NRZP ČR. Je to nevládní organizace, která dobrovolně sdružuje organizace zdravotně postižených působících na státní úrovni ve Slovinské republice.

NSIOS byla založena v souladu s předchozími ustanoveními zákona o organizacích zdravotně postižených a zastupuje zájem více než 118 000 lidí se zdravotním postižením. Členské organizace reprezentují 98,5% všech organizovaných lidí se zdravotním postižením ve Slovinsku a působí ve více než 220 místních sdruženích po celém Slovinsku. Spolky zdravotně postižených jsou ve Slovinsku financovány buď vládou anebo z fondu, do kterého plynou poplatky z hazardních her. Ročně je to zhruba 20 milionů eur.

Vaše excelence, vzkázala byste něco našim čtenářům?

Věřím, že příspěvek každého jednotlivce do společnosti je cenný a důležitý. Proto je tak důležité plně integrovat lidi se zdravotním postižením do společnosti. Nejen proto, že se jejich úplnou integrací může podstatně zlepšit kvalita jejich života, ale také může být díky tomu život ostatních, i společnosti jako celku, mnohem bohatší.