Jak si dodavatelé energií nenechají ujít ušlý zisk

Když jsme připravovali tento rozhovor, chtěli jsme se věnovat regulaci zprostředkovatelů. Téma se měnilo na poslední chvíli. Proč?

Původně jsem chtěl mluvit zejména o nových kompetencích ERÚ v dozoru nad zprostředkovateli v energetice. Varujeme před jejich praktikami už déle než tři roky, ale skutečné páky nám na ně energetický zákon dosud nedává. Mělo se to urychleně změnit. Novela zákona se vrátila ze Senátu do sněmovny s pozměňovacími návrhy. Zda projde v PSP ještě v září, do vydání příštího čísla Mostů a do voleb, v to doufám, ale jistý si být nemohu.

Nicméně se vyplatí připomenout, že nebezpečí se neskrývá jen u energetických aukcí a dalších forem zprostředkování. Velmi nepěkné sankce umí naúčtovat i někteří dodavatelé energií. Zvlášť když je nastavují o ušlý zisk.

Ušlý zisk, podobně jako definici samotných sankcí, najdeme ve smlouvě a ve všeobecných obchodních podmínkách dodavatele. Že si je máme poctivě přečíst a vše musíme pořádně pochopit, než smlouvu podepíšeme, to připomínat nemusím. Dobrou radou je ale vzít si ke čtení smlouvy také kalkulačku. Ona ta výše, ke které se vymáhaná částka dostane, totiž není vidět na první pohled.

Ušlý zisk se prakticky vždy váže na smlouvu uzavřenou na dobu určitou, respektive na její porušení, když odejdeme od dodavatele předčasně. Dodavatel potom vezme dobu, po kterou jsme od něj ještě měli odebírat energie, ale kvůli předčasně ukončené smlouvě už neodebereme. Každý zbývající rok vynásobí naší očekávanou spotřebou. Ta se odvozuje typicky od záloh, které podle očekávané spotřeby měsíčně hradíme. Potom tyto nevyčerpané megawatthodiny dodavatel vynásobí například třemi stovkami, které považuje za „adekvátní“ náhradu.

Smlouvy tedy neobsahují přesnou částku, kterou při porušení úvazku zaplatím?

Neobsahují. Obsahují jen vzorec, který na první pohled až tak nebezpečně nevypadá. To opravdové nebezpečí nám odhalí právě až kalkulačka, když začneme počítat. Samozřejmě nečekejme, že by se dodavatel takovými čísly chlubil, když nám smlouvu nabízí. Obrana před podobnými ustanoveními spočívá jen v našem pozorném čtení.

O kolik mě takto dodavatel může připravit?

Už jsem říkal, že pokuty za „nespotřebovanou megawatthodinu“ vidíme ve smlouvách například třísetkorunové. Někde jsou nižší, někde vyšší, nejde tedy o nereálný příklad. Pak záleží už jen na tom, jakou máme spotřebu a na jak dlouhou dobu jsme smlouvu podepsali, kolik z ní ještě zbývalo v době předčasného ukončení.

Ve výsledku půjde o stokoruny?

To jen v těch lepších případech, kdy ze smlouvy už moc nezbývá a spotřebu nemáme velkou. Praxe bývá horší.

Nejčastěji smlouvy bývají sjednávány na dva nebo tři roky, novela energetického zákona, pokud projde, nastaví tříletou dobu jako maximální. Nová zákonná úprava ale zatím neplatí, takže dodavatelé mohou nabízet i smlouvy výrazně delší. Lidé se tak uvazují třeba na deset let, rekordní smlouva, která se nám dostala do rukou, byla dokonce šestnáctiletá.

U výše očekávané spotřeby může běžná domácnost v panelovém domě počítat s roční spotřebou mírně přes dvě megawatthodiny. Jestliže ale spotřebitel elektřinou také vytápí, ročně megawatthodin odebere sedm i více.

Můžeme se tedy dostat k ušlému zisku v tisícikorunách?

Snadno překonáme i desetitisícovou hranici. Pokud jsme podepsali dlouhou smlouvu a zbývalo z ní například pět let, zároveň máme vysoký odběr elektřiny, třeba oněch sedm megawatthodin ročně, je výpočet nepříjemný, ale jednoduchý. Sedm krát pět je třicet pět. Třicet pět megawatthodin, které jsme podle dodavatele ještě měli odebrat a které se vynásobí třemi sty korunami. Dostáváme se k částce deset tisíc pět set korun.

A to ještě musíme počítat se samotnou sankcí za předčasné ukončení smlouvy, okolo pěti tisíc korun. Kdyby s námi smlouvu navíc uzavřel zprostředkovatel, sankci jistě uvalí i on, dalších pět tisíc korun. Jsme na dvaceti tisících korunách za jediný unáhlený podpis.

Jak se mohu bránit?

Vracíme se na začátek. Čtěme smlouvy a rozhodně nepřeskakujme pasáže o sankcích a ušlém zisku. Problém je, že když nám někdo smlouvu nabízí, většinou se soustředíme především na cenu energie. Sankcím bohužel lidé až takovou pozornost nevěnují. Možná složitým ustanovením nerozumí, možná si říkají, že smlouvu porušit nehodlají, takže se jich sankce a ušlý zisk nikdy nebudou týkat. To si ale říkali i ti, kteří k nám nyní volají, protože jsou v obležení vymahačů.

Obecně musíme připomenout, že smlouva na dobu určitou vždy zavazuje – po tu dobu, která je v ní sjednána. Přemýšlejme o tom, když si u dodavatele energií vybíráme podobný produkt. A pokud se k němu upíšeme, například proto, že je nám nabídnuta sleva, musíme si to pamatovat a dodavatele po sjednanou dobu nemůžeme měnit. Snad jen kromě případů, kdy nám zákon dává možnost odstoupit od smlouvy bez sankcí.

Kdy mohu od dodavatele energií odejít, aniž bych platil sankci?

Důležité jsou úvodní ochranné lhůty u smluv uzavřených distančně, tedy mimo pobočku dodavatele. Tam máme čtrnáct dní od uzavření smlouvy pro odstoupení a také lhůtu do patnáctého dne od zahájení dodávky. Pozor jen, že skutečně musí jít o smlouvu uzavřenou na dálku. To nám mohou zkomplikovat zprostředkovatelé, kteří s oblibou chodí s naší plnou mocí pro smlouvy na pobočky dodavatelů, kvůli čemuž, z pohledu zákona, rázem nejde o distanční prodej. Opět, novela zákona na toto pamatuje, zprostředkovatel už nás o ochranné lhůty jen tak nepřipraví, ale novela zatím neplatí.

Druhý častým důvodem, teď aktuálním, je případ, kdy dodavatel zvyšuje ceny nebo mění smluvní podmínky. Oznámit nám to musí minimálně třicet dní předem a my můžeme až do desátého dne, než změny nabydou účinnosti, od smlouvy odstoupit bez sankcí. Kdyby dodavatel změnu řádně neoznámil, lhůta je dokonce tříměsíční po nabytí účinnosti změn. V těchto případech přitom nehraje roli ani to, zda šlo o smlouvu na dobu určitou, bez sankcí můžeme odstoupit tak či tak. Pamatovat ale musíme na to, že je potřeba rychle najít dodavatele nového, než původní smlouva skončí.

Hledat musíme rychle, číst je ale potřeba pečlivě…

Samozřejmě. Ale to není pravidlo jenom v energetice. I když jsem sousloví „energetický šmejd“ používal vysloveně nerad, přestal jsem se mu bránit. Když škrtnete „energetický“, zbyde jen slovo „šmejd“, které sice nepěkně, ale přesně vystihuje jejich podstatu. Je totiž jedno, jestli prodávají hrnce, pojistky, potravinové doplňky nebo energie. Metody mají stejné, líčí pasti na spotřebitele a za falešným úsměvem skrývají pokutu. 

Když už problém nastane, pomůže mi ERÚ?

Budeme se určitě snažit. Pokud ještě existuje možnost, jak se sankci vyhnout, najdeme ji. Někdy lze využít například zmiňovaných ochranných lhůt. Bohužel se na nás ale lidé často obracejí pozdě, když lhůty dávno uplynou. Někteří dodavatelé se sice i pak nechají obměkčit, ač na pokutu mají podle smlouvy nárok, spoléhat se na to ale nelze. Z praxe uvedu příklad, kdy se nám ušlý zisk a sankci povedlo u jednoho seniora snížit z více než sedmdesáti tisíc na sedm. Ani sedm tisíc by ale nikdo neplatil rád zbytečně, navíc dodavatelé bývají spíše neústupní. Ti, kteří píší takové smlouvy, to nedělají proto, aby později sankce odpouštěli.

Znovu proto zdůrazňuji, že jedinou zárukou je obezřetnost, prevence, aktivní snaha problémům předcházet na straně spotřebitele. Čtěme smlouvy.

Pozor si dávat budeme a děkujeme za rozhovor.